Rumunsko, země nekonečných lesů
Kolem nás se začínají zvedat vysoké kopce poseté hlubokými smrkovými lesy protkané borůvčím, kvetoucími brusnicemi a právě dozrávajícími lesními jahodami. Všude kolem nás podmanivě voní navlhlé jehličí a divoká příroda. Těžké mraky se už už chystají nad Apusenskými horami protrhnout.
Tajuplné jeskyně jen neochotně prozrazují svá tajemství. Medvědí jeskyně své velké tajemství vydala světu až v roce 1975. Kromě majestátní krápníkové výzdoby před nezvanými návštěvníky ukrývala i kosti 140 již dávno vyhynulých jeskynních medvědů, původních obyvatel Apusen.
Projíždíme samotným srdcem Apusenských hor. Asfaltovou cestu brzy střídá hrbolatá kamenitá cesta lemovaná nekonečnými lesy plnými hub a borůvčí. Za každou zatáčkou vyhlížíme medvěda, štěstí však nemáme.
Na samém severu Apusenského přírodního parku se nachází jeden z nejkrásnějších vodopádů Rumunska. V zimě prý více než 30metrový vodopád zamrzá a skalní stěna se tak stává atraktivní lezeckou stěnou. Cesta k vodopádu je lemována bujnou zelení a jindy snad až strašidelně obrostlými stromy, které však v zatím zářivé zeleni působí přímo mysticky.
Už ve starověku se začala psát historie solných dolů v Turdě. První zmínky o dolech sahají až do 11. století. Až do roku 1932 se zde více než 100 metrů pod zemí ručně či strojově těžilo bílé zlato. Dnes největší důlní muzeum na světě, jedinečné podzemní místo poseté všudypřítomnými krystalky soli a solnými krápníky při pohledu dolů z do soli vytesaných balkónků doslova vyrážejí dech. Před vámi se otevře témeř futuristicky vyhlížející obrovská místnost plná různych atrakcí. Na nekonečných schodech do hlubin dolu si můžete představovat jejich bohatou historii, a nebo využít panoramatický výtah a šetřit si tak energii na následný výstup nahoru. Vlevo od hlavní místnosti se rozkládá temné, až osm metrů hluboké, podzemní jezero, v jehož centru se nachází ostrůvek nekvalitní soli vytvořený v roce 1880. Dnes si na něm můžete vypůjčit lodičku a po solném jezeru se projet.
V roce 1908 se zrodila legenda. Legenda Sapanty. Stan Ioan Pătraş byl rumunský tesař, který se od roku 1935 začal věnovat výrobě modrých dřevěných náhrobků, které vyobrazují život zemřelého, jeho povolání či důvod jeho smrti včetně krátké básničky o něm. Náhrobky oslavují smrt jako naději, naději na novou, veselejší cestu na onen svět. Za svůj život vytvořil Pătraş téměř 700 náhrobků, které dnes zdobí tzv. veselý hřbitov v Sapantě, neuvěřitelné místo, kde není čas na smutek.
Jen 40 kilometrů jihovýchodně od Sapanty povstala doslova z vody a hor podle archeologických nálezů již mnoho let před Kristem, v halštatském období, osada Bârsana. První písemné zmínky o městě však nalezneme až o mnoho stovek let později (1326). Pravděpodobně i první klášterní komplex zde vznikl někdy ve 14. století, nicméně ono okouzlující místo klidu a rozjímání poseté omamně vonícími květinami, které zde naleznete nyní, vzniklo teprve nedávno.
Na zašlou slávu kláštera, který byl ve svých nejlepších letech i přes různé zákazy ve spojení se svými protějšky na Valašsku (ostatně povšimněte si té podobnosti s valašskými stavbami či nakoukněte do historie Valašska) a snažil se doslova jako pevnost střežit bohatství pravoslavné církve až do roku 1791, navázala až o více než neuvěřitelnych 200 let později nynější perla v severorumunské oblasti Maramureš. A tak v 90. letech minulého století vznikl z dubového dřeva a kamenů z řeky Izy jakýsi most mezi minulostí a budoucností, nový klášterní komplex v Bârsaně.
Ve východní části Maramureše, nad Prislopským průsmykem, nacházíme své další nocoviště. Prislopský průsmyk se vine za známým turistickým cílem, městem Borsou. Z ní se líně táhne lanovka vstříc Národnímu parku Rodna. My se však z našeho stání vydáváme do nitra národního parku po svých. Našim cílem je největší rumunský vodopád, 90metrový Cascada Cailor. Voda se tu řítí ze strmé vápencové stěny v 1300 m n. m. Kolem nás jsou jen husté lesy, šťavnaté pastviny, věčně hladové krávy, osvěžující větřík a na obloze ostré slunce. Zprvu jednoduchá procházka nabírá na obrátkách až těsně před vodopádem. Čeká nás prudký sestup dolů, a následně při návratu opět nepříjemný výstup nahoru. Ale vysoké hory, magické sluníčko a úchvatné výhledy nám plnými doušky vrací veškerou vynaloženou energii.
Tak jako má Vatikán Sixtinskou kapli, tak má Rumunsko klášter Voroneț. Tento rumunský poklad, zapsaný v roce 1993 na Seznam světového dědictví UNESCO, vás svými nádhernými obrazy na sytě modrém podkladu přenese až na samý konec lidského bytí. A vy tak můžete mezi dalšími věřícimi a sytě vonícími růžemi rozjímat, zda se vás na vaší poslední cestě ujmou podle maleb na stěnách spíše andělé či čerti. Klášter byl postaven na místě původního dřevěného kostela na popud Štěpána III. Velikého v roce 1488 za neuvěřitelné tři měsíce a tři týdny.
Nádhernou Bicazskou soutězkou šplháme nahoru k pozoruhodnému Červenému jezeru (Lacul Rosu). Původ jezera by snad mohl být znám zcela přesně, kdybychom ovšem nebyli v tehdy ještě neprobádané oblasti... 23. ledna 1838 v 18:45 oblast zasáhlo zemětřesení o síle téměř 7 stupňů Richterovy škály, které mělo za následek sesuv svahů a pravděpodobně také vznik Červeného jezera. Podle druhé verze jezero vzniklo už o rok dříve v důsledku velkých bouří a lijáků, které tu v té době řádily. Podle legendy sesuv zasypal pasáčky ovcí a jejich krev zbarvila celé jezero do červena. Odtud název Červené jezero. Dodnes v jezeře můžete pozorovat zatopené kmeny i celé stromy. Jedinečné mikroklima a prostředí jezera údajně přispívají k celkové regeneraci organismu, a tak je dnes jezero vyhledávaným místem odpočinku.
130 km východně od Turdy se nachází lázeňské městečko Sovata, na jehož východní straně vzniklo ucpáním krasové jámy největší heliotermické jezero na světě, Medvědí jezero (Lacul Ursu). Kouzlo tohoto slaného jezera i jeho menších sourozenců rozesetých v lesích okolo tkví v přítoku sladké vody, která se drží nahoře na slané vodě, a působí zde jako lupa. Vyhřívá se tak spodní vrstva slané vody a díky vrstvě sladké vody na povrchu nestíhá vychládat. Teplota v jezeře může dosáhnout až neuvěřitelných 70 stupňů. Příjemný stín a další neskutečný zážitek skýtají okolní lesíky protkané množstvím stezek okolo dalších slaných jezírek. V jejich těsném sousedství naleznete několik solných kopců neuvěřitelných tvarů a odstínů šedé.
